4. kapitola - 'Tohle jsou mé poslední chvíle' pomyslela si

10. března 2012 v 17:44 |  kapitoly
"Pomoc! Pomoc!" Zoey selhal hlas.
Tak tohle jsou mé poslední chvíle. Pomyslela si. Přece jenom se nechtěla vzdát. Všude kolem byl hustý tmavý dým, který štípal a pálil do očí a do plic. Zoey už nemohla mluvit. Byla na koncích svých sil. Plameny zatarasily cestu ven. Zoey to vzdala. Smířila se se smrtí. Sedla si na zem, která byla od plamenů ještě uchráněna. Najednou se jí v mysli ozval známý hlas.
Zoey, jsi to ty?!
Už si říkala, že jí ten dým asi vlezl až na mozek, nebo že Neiřin hlas je jen pouhým výplodem její fantazie. Cítila strach své sestry jako svůj vlastní.
Zoey! Zoey! Kde jsi?!
Strop stodoly se v jednom místě zřítil, což na malou chvíli udusilo plameny u vchodu. Do budovy se najednou vřítila hysterická Neira. Vrhla se k sestře, chytla ji za ruku a vší silou jí táhla ven. U vchodu zase vyšlehly plameny, které jim zastavily cestu. Začalo jim být nesnesitelné horko. Motala se jim hlava a nemohly se udržet na nohou. Nic neviděly a nemohly dýchat. Ruku v ruce ulehly na zem. Najednou Neiru něco napadlo. Chraplavým hlasem promluvila na sestru. Tohle tajemství už prostě v sobě držet nemohla. "Zoey? Byla už si tam taky?"
"kde?"
"no v jiném světě. Ten svět kde se můžeš dostat ve spánku a můžeš tam létat a tak."
"Ty o tom taky víš?" Zoey byla překvapená "Byla jsem tam jen jednou. Ani nevím, jak jsem se tam tenkrát dostala."
"já vím jak se tam dostat. Jen nevím jestli by to zachránilo i naše těla. Nikdy jsem nezjišťovala, jestli cestuje jen duše nebo i tělo."
"Za zkoušku to stojí. Ale ty snad víš jak se tam přenést?"
Neira se zamyslela. "Asi ano. Ještě se mi to nikdy nepokazilo. Pokaždé jsem se tam dostala."
Nemělo smysl dál ztrácet čas.
"Musíš zavřít oči," Začala Neira. "Ponoř se úplně do hloubi své mysli. Zkus nevnímat ten oheň ani horko. Musíš vnímat jen tlukot svého srdce a dech. Dělej jako by si usínala a mysli na to, že se jakoby vznášíš."
Zoey se snažila řídit pokyny svého dvojčete. Jen oheň, dým a horko
kolem, jí ze soustředění vytrhovalo. Neira na tom nebyla o moc lépe.
Další část stodoly se zřítila.
Ani déšť nezvládal uhasit požár. Žár pálil obličeje, kůži, vlasy.
"Nemáme moc času, musíme to zkusit znovu!" Zoey už to nemohla vydržet. Stiskla Neiře ruku a myslela na to, jak by bylo úžasné jen tak odtud odletět k nebi a uniknout plamenům a všemu kolem. Neiru svírala neuvěřitelným stiskem, div ji ruku neumačkala, jen aby sestra náhodou nezůstala pozadu. Pryč, pryč, rychle. Žár pomalu ustával. Dvojčata měla zavřené oči, ale cítila mírný vánek, který jim foukal do tváře. Cítila vůni lesa a louky. Nikde žádný oheň. Zoey otevřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama