9. kapitola - Druhý svět a kniha

10. března 2012 v 17:57 |  kapitoly
"No, Zuzu, my už asi budeme muset jít." Řekla nervózně Neira a zkusila se na elfku usmát, vyšel z toho však jen mírný úšklebek. Zuzu okamžitě vychrlila "Jo jasně…" a hned začala chystat všechny jejich věci. Dala jim čisté oblečení a jejich špinavé dala do kabely, do které pak Neira nenápadně vložila i vejce a ochotně se nabídla, že tašku veme. Když jim Zuzu pomáhala slézt ze stromu, přemýšlela Zoey, jak je asi tam nahoru dostali. Strom sice nebyl vysoký, ale i tak by bylo složité, dostat tam dvě holky v bezvědomí. Ještě, že byly tak malé.
Neira si zase lámala hlavu s tím, kde by mohla sehnat nějaké informace o dracích. U nich v knihovně by mohla sehnat nanejvýš obrázková leporela, ve kterých by toho moc nezjistila. Jediné místo, kde by mohla sehnat něco užitečného, jsou knižní sbírky elfů.
"Zuzu? Nevíš o někom, kdo by měl nějaké knihy o dracích?" Zuzu najednou ztuhla, hned se však zase vzchopila a zdráhavě se zeptala "O dracích?" chtěla od kamarádky vysvětlení.
"No, chtěla bych si o nich něco přečíst, když už navštěvuji zem, kde tato zvířata žijí."
"Ne, nevím!" odsekla Zuzu. "A stejně, jestli chceš dál navštěvovat toto místo, v deseti letech nám tady všem začíná výuka, kde se všechno, co potřebuješ vědět, naučíš."
Neiru Zuzuin rázný tón zaskočil a Zoey se očividně taky odtrhla od svého blouznění a začala poslouchat rozhovor.
"Výuka? To nás jako budou učit dějiny a tak?"
Zoey neměla učení ráda a vyhlídky na to, že kromě psaní, čtení a počítání bude muset poslouchat a pamatovat si údaje o světě, ve kterém je podruhé ve svém životě, ji moc nenadchly.
"Neboj, je to až od desíti let. Máme ještě spoustu času."
Zoey se sice o tomto světě chtěla dozvědět co nejvíce, ale v tuto chvíli nechtěla nic jiného, než se vrátit domů za maminkou, tatínkem a za Scarlet. Usoudila, že rozhovor mezi Zuzu a Neirou už pro ni není tak zajímavý a začala se rozhlížet kolem sebe. Slyšela ještě jak Neira prosí elfku o nějakou knížku, a její štěněcí výraz při tom, si dovedla živě představit, ale nějak ji to nezajímalo. Však její sestra čte pořád, na tom není nic zvláštního. Jen co přišly do první třídy a Neira se naučila přečíst i další písmena, nejen N, E, I, R a A, dala se horlivě do čtení. Četla reklamní cedule kolem cesty, když jely autem, etikety na minerálních vodách, jmenovky prodavaček v supermarketu a ve slabikáři byla o hodně stran napřed, než ostatní. Nejraději měla však knížky. Zoey moc dobře znala to, jak její sestra dokáže dokonale někoho ignorovat, když si čte. Ona na nic takového moc nebyla. Kdyby jí ve škole při učení Neira nenašeptávala, asi by jí učitelka ani nepochválila. Měla radši přírodu. Běhat po lese a po louce, lézt po stromech a skákat v seně ve stáji, to ji bavilo. Kdyby nebyla stále tak unavená, asi i teď by se rozběhla prohnat toho motýla, co kolem ní proletěl. Ale ne, támhle je další a další. Tolik motýlů. Nikdy nic krásnějšího neviděla. Všude kolem poletovali pestrobarevní motýli a kvetly stromy a květiny. Sluníčko krásně svítilo, ale nepálilo. Jeho paprsky šimraly Zoey po tváři. Na bledě modré obloze se proháněly mráčky, které Zoey připomínaly beránky. Ale opravdu. To snad ani nebyly mraky, ale beránci. Příroda tady byla opravdu nádherná. Šly vysokou trávou kolem listnatého lesa. Kousek dál bylo jezírko a za ním další lesy. Za nimi k obloze čněly obrovské skály, které byly určitě i teď nahoře pokryté sněhem. Vypadalo to tu jako nějaký obrázek. Zoey skoro nepostřehla, že na ni Zuzu mluví. Asi se jí z jejího snění snažila vytrhnout dlouho, protože trochu zvýšila hlas.
"Zoey, posloucháš mě?"
"Ano. Jo. Totiž jasně… Copak?"
"Jen zajdu za svojí babičkou a poprosím ji, jestli by Neiře nepůjčila jednu takovou knížku. Dobře? Počkejte mě tady." Zoey s Neirou kývly jakože souhlasí a Zuzu spěšně odběhla přes palouk.
"Není to tu nádherné?" Zoey se s úsměvem rozhlížela dokola a v očích jí jiskřilo. Skoro začala pobíhat a poskakovat mezi motýly kdyby jí při tom tak nezabolelo na plicích a kdyby ji Neira nechytila za ruku. "Opatrně. Ještě nejsi úplně v pořádku."
"Copak tobě se to tady tak moc nelíbí?"
Nelíbí? Jistě že se jí tady líbilo. Pokaždé když tu přišla, její duše se radovala. "Ano, líbí se mi tu, ale nezapomeň, že já tu už několikrát byla. Navíc jsem hrozně unavená."
Zoey zřejmě tahle odpověď uspokojila, protože se vrátila ke svému zkoumání okolí.
Zuzu zatím došla k babičce. Oznámila jí, že si jen půjčí nějaké knížky a hned zase půjde. Babička Lia měla zrovna dost práce s bylinkami, které třídila do váčků a věšela všude, kde se to dalo i nedalo.
Malá elfka šla rovnou do knihovny. Našla o dracích tři knížky. První byl příběh chlapce a jeho draka, ten však vrátila jako nepotřebný zpátky do poličky. Další dvě knihy už byly zajímavější. Obě to byly encyklopedie o dracích.
Jedna byla se spoustou obrázků a byla to spíše dětská knížka, ale ne taková, o jakých povídala Neira ze svého světa, ale pravdivá. Každý drak, co tam byl nakreslený, byl i skutečný.
Druhá encyklopedie byla vědečtější. Vedle názvu v obecném jazyce tam byl i název v latině, elfštině a název, jakým se mezi sebou draci nazývali. Dále tam byl dlouhý stručný popis draka, plný odborných názvů, kterým ani Zuzu nerozuměla.
Vybrala však druhou knihu i přesto, že věděla, že se v ní Neira jen těžko vyzná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama