10. kapitola - Shekyna

11. dubna 2012 v 19:37 |  kapitoly
"Hele, Neiro, Zuzu už běží."
Zuzu utíkala přes louku a rezavé kudrlinky jí poskakovaly po zádech. Knihu si tiskla k hrudi a při každém kroku si dávala pozor, ať bosýma nohama na něco nešlápne a nezraní se.
Zoey seděla v trávě a sledovala mladou elfku. Neira byla opřená o strom a se zavřenýma očima poslouchala les. Když Zuzu přiběhla, otevřela je, a vykročila ke kamarádce. S díky si od ní vzala knihu.
"Nic jiného jsem nenašla." Vyhrkla, ještě udýchaná. Neira na to nic neodpověděla. Jen mlčky pomohla Zoey vstát a pomalu vykročila směrem do lesa.
"A kam teď jdete?" zeptala se ještě rychle Zuzu.
"Jo no, kam?" zvědavě se na sestru podívala Zoey. Doteď ji nenapadlo, jak se vlastně vrátí domů. Doufala, že Neira to vědět bude, ale podle toho, jak sebejistě se sestra tvářila, nijak o tom nepochybovala.
"Domů."
"Můžeš se vyjádřit nějak přesněji? Třeba jak se tam dostaneme?" Zoey se sarkasticky ušklíbla.
"Uvidíš. Jen se musíme dostat k té stodole."
"Ale tady žádná stodola není." Namítla Zuzu. Neira byla zasypána otázkami.
"Tady ne, ale v našem světě na tom stejném místě ano."
Zuzu se už na nic neptala a rozloučila se s dvojčaty. Po cestě domovu nepřemýšlela o stodole a o tom, že na jednom světě není a v tom druhém ano, o tom už si dost vyslechla z předešlého Neiřiného vyprávění. Teď myslela na kletbu, která se jistě týká kamarádky a její sestry.

V temnotu se změní den,
Však nebude to jenom sen.
Jedna světlá, druhá tmavá,
Však naopak bude povaha.

Tak zněla slova staré elfské věštkyně Shekyny. Nikdo nevypadal vyděšeně, tedy aspoň tak, jak se cítila Zuzu. Jedna světlá - Neira, druhá tmavá - Zoey. A povaha bude naopak. To by znamenalo, že Neira bude zlá? Ne, to nemůže být pravda. Třeba se Shekyna spletla, nebo proroctví vypráví o někom jiném. Určitě!
"Zuzu! Zuzu!" babička Lia pospíchala vnučce naproti a vypadala vyděšeně, uspěchaně, ale i zvědavě. "Shekyna právě věští."
Bylo ve zvyku, že věštbám přihlížela celá vesnice. Nic se pak nemohlo překroutit v převyprávění a nikdo si nepřipadal méně cenný. Věštby probíhaly na okraji bukového lesa. Byl tam velký mechový plácek. Shekyna si sedla doprostřed a ostatní elfové si spirálovitě posedali kolem ní. Sem tam se ozývalo špitání, ale v blízkosti věštkyně panovalo ticho. Na staré elfce šlo vidět její stáří, neměla však příliš prošedivělé vlasy. Dlouhé zrzavé kadeře měla rozprostřené kolem sebe. Jen občas se mezi nimi objevil šedivý pramínek. Moudrost jí vyzařovala z obličeje. Byla to nejstarší obyvatelka vesnice. Kdysi jí prý nějaký věštec naučil věštění. Neměla tento dar od narození, ale i tak se nikdy nemýlila.Shekyna otevřela oči a všichni náhle ztichli. Pod víčky pokrytými dlouhými řasami šla vidět jen bělma. Elfka se celá třísla, nikdo však ani nedutal a všichni ji upřeně pozorovali.

Co věštila jsem, váhu má,
Ví to však jen jediná.
Zlé proroctví odhalila,
nikomu se nechlubila.

Dvě dívky, noc a den,
Všem to přijde jako sen.
Temný anděl objeví se,
S úmysly však netají se.

Shekyna skončila. Všichni na ni civěli, ale nejvíce Zuzu. Chtěla utéct, nechtěla, aby někdo zjistil, že ona je ta dívka z první části věštby. Nemohla však. Prozradila by tím to, co nechtěla. Zůstala tedy sedět s potlačovanou touhou útěku a zírat jako ostatní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tereza Zientková Tereza Zientková | E-mail | 29. května 2012 v 17:10 | Reagovat

Moc se mi to líbí, jsi vážně dobrá. Já bych nikdy nic takového nedokázala napsat !!!!!!!

        SUPER

2 Neira Neira | Web | 7. června 2012 v 16:48 | Reagovat

[1]: děkuji, taková chvála mě těší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama