11. kapitola - Hlavně nenápadně

11. dubna 2012 v 20:55 |  kapitoly
Neira upozorňovala Zoey skoro na každou větvičku. Šly pomalu a opatrně lesem směrem k mýtince.
"Neiro? Když se přeneseme, myslíš, že to bude stále hořet?" zeptala se Zoey bázlivě. Jen si vzpomněla na nemilou událost. Ke které došlo při nevinné dětské hře, na náladě jí to moc nepřidalo.
"Nevím," Neira pomalu vybírala slova. "Myslím, že když se vrátíme, bude možná chvilka před tím, než začne pršet. Na tomto místě je jinak čas, takže se vlastně asi vrátíme v době, kdy požár ještě ani nezačal." Vysvětlovala sestře, ale sama tomu jen stěží rozuměla.
"To jako fakt?" podívala se na ni Zoey nevěřícně.
"Nevím, uvidíme. Hlavně se musíme tvářit přirozeně. Třeba řekneme, že si spadla a teď tě bolí noha. Dobře?"
"A co s tou taškou? Nebude to podezřelé?"
"Vidíš, oblečení máme taky jiné. To jsem nedomyslela. No snad si toho nevšimnou. Předtím jsme se oblékaly samy, takže možná ne."
"Lucy si toho možná všimne. Vždyť víš jak je zaměřená na oblečení."
"Řekneme jí, že jsme se třeba převlékly, že jsme to oblečení měly s sebou. Vždyť naše oblečení máme v té tašce. Možná nám to uvěří."
Tento rozhovor považovaly za uzavřený. Zoey ale stále svírala otázka, jak se dostat zpátky. Bude to stejné jako předtím, když se dostaly sem?
"Neiro, budeme zase létat?" Zoey zajiskřilo v očích a prosebně se zadívala na sestru.
"Vždyť já to ani pořádně neumím, ale ani nevím o jiném způsobu jak se odtud dostat. Nikdy jsem to nedělala jinak." Neira doufala, že tato odpověď šestileté brunetce, jejímu dvojčeti, bude stačit. Pomalu docházely k mýtince. Zvolnily krok a beze slova překračovaly spadané větve v lese. V jejich snovém světě se už pomalu smrákalo. Jemný vánek jim hladil obličeje. Zoey se to líbilo. Trochu zaklonila hlavu a nechala vítr, ať jí odhrne krátké vlasy z obličeje. Kristepane, vlasy…!
"Neiro!? Vlasy!?"
"Jejda. Další nedomyšlená maličkost."
"Počkej, od Zuzu jsem dostala šátek. Dám si ho na hlavu a pak řeknu, že už mi byla zima." Zoey se v duchu za svůj nápad pochválila a sundala si z krku šátek od elfky.
Neira přemýšlela, co udělat, aby si také zakryla vlasy. Vzpomněla si na vejce. To přece taky zabalila do šátku. Mohla by ho taky použít a to vejce se taky určitě nerozbije.
"Taky jsem dostala šátek."
"Jejku, ty jsi tak neoriginální. Pořád by ses jen opičila. Já dostanu skvělý nápad a dvojče začne 'dvojčovat'"
"Zoey, takové slovo není."
"Teď už jo!"
Sestry se od sebe odvrátily a Neira si začala červený šátek vázat kolem svých světlých albínských vlasů. Byla zvyklá na urážlivou Zoey, ale stejně jí nebylo příjemné, když její sestra prohlásila, že se s ní nebaví. A tohle byl ten případ.
"Nebavím se s tebou!" řekla Zoey a tvářila se, jakože s Neirou už nikdy nepromluví. Obě věděly, že to není pravda a že se spolu zase každou chvíli začnou bavit jakoby nic.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama