13. kapitola - Zpátky

24. července 2012 v 15:01 |  kapitoly
Zoey s Neirou na sebe koukaly jako by se viděly poprvé v životě. Obě stejně nechápavě, ale každá jiným způsobem.
"Hmm… oranžová, žlutá, šedá, trochu červené… jo, skoro jako vánoční stromeček…" řekla po chvíli Zoey a ušklíbla se. "Navíc máš nějaké hodně zajímavé tajemství, takže povídej."
Neira na sestru koukala s otevřenou pusou. "Co?"
"Nó, chci vědět to tajemství. A neříkej, že žádné nemáš, protože když jsem se tě dotkla, dost jasně jsem to cítila."
Neira nesnášela, když se Zoey začala takhle chovat. Věděla, že má určitým způsobem navrch, a s tím se nedalo nic dělat.
"Co si to jmenovala za barvy?"
"Přesně ty, které září kolem tebe. Prosíme, podívej se na sebe."
Neira sklonila hlavu a podívala se na své tělo. Nic neobvyklého nezaznamenala tak zvedla ruce a podívala se ještě na ně. Zase nic.
"Zoey, nechápu, o čem mluvíš. Vypadám naprosto normálně."
"No, teď si tak trošku do červena s nádechem hnědé, oranžové, šedé a… je tam hodně barev. Říkám jen ty nejvíce viditelné."
"Opravdu něco takového vidíš?" Neira byla čím dál zmatenější.
"Jo, a ne poprvé."
Obě se najednou zarazily. Ne poprvé? Ano, Zoey už tohle jednou viděla, v té hořící stodole. Určitě.
"Už jsem ti o tom jednou povídala."
Neira se na chvíli zarazila. "Zvláštní, vidíš kolem mě něco jako duhu?"
"Ne tak docela. Nevím, jak bych ti to mohla popsat."
"Fajn, na jednom se shodneme. Ty to vidíš, a já ne."
"Jo, a teď chci vědět to tajemství!"
"jej. Musíme jít. Řeknu ti to doma. Je to na dlouho." Odvětila Neira a přesvědčivě se na dvojče podívala.
"Fajn, ale řekneš mi to." oplatila jí pohled Zoey.
Neira kývla a chtěla sestru chytit za ruku a co nejrychleji ji táhnout pryč. Včas si to však rozmyslela a raději ruku zase stáhla, objala tašku a vykročila směrem do lesa. Zoey tak úplně nechápala svoje nově nabité schopnosti a když o nich přemýšlela, k ničemu, co by jí vysvětlilo nevysvětlitelné, nepřišla. Takhle jen následovala sestru a pozorovala barevná světélka, která ji obklopovala.

Po chvilce konečně našly cestu z jehličnatého lesa. Stromy se každou chvíli rozestupovaly víc a víc a smrky nahrazovaly duby, buky a břízy. Zoey zaslechla hlasy. Museli to být rodiče. Pak volání: "Mamí, mamí. To není fér. Neira mě hned našla a když teď hledá Zoey ještě se ani nevrátila."
Tenhle povýšený tón by poznala kdykoli. Na jednu stranu byla ráda, že už jsou určitě zpátky, ale jen co uslyšela Lucy, neubránila se negativním myšlenkám. Byly sice kamarádky, rozuměly si, často si spolu hrály, ale Lucy byla tak trochu rozmazlovaný jedináček.
Ani se nedivím, že ji tak rychle našla. Pomyslela si.
Lucy snad neměla jediný kus oblečení, který by nebyl růžový. A rodiče ji v tom zřejmě podporovali.
"Hele, mamka s taťkou." Zaradovala se Neira a otočila se na Zoey. "Hlavně se jim hned nevrhni kolem krku, že ti chyběli. Nezapomeň, že jsme byly pryč jen pár minut."
"Proč ne? Věděla bych pak třeba, co si myslí. Nejsi jediná, kdo tu světélkuje a vidím to jen já." Podívala se na sestru pohledem 'ty jsi blbá, a já ne'. Neira nad tím jen zavrtěla hlavou. Obě se pak zase obrátily směrem k hlasům, na nic nečekaly a rozběhly se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama