14. kapitola - "Budeme si hrát..."

25. července 2012 v 15:47 |  kapitoly
"Holky, svačina!"
Zoey už už chtěla mamku obejmout, ale přece jen se řídila radou své sestry. Ta přiběhla hned za ní a brala mamce rohlíky z ruky.
"Jen jeden!" řekla jí přísně maminka a Zoey zároveň. Neira poslušně, ale zklamaně podala jeden rohlík svému hnědovlasému dvojčeti a rychle se zakousla do toho svého, jako by jí ho měl každou chvíli taky někdo sníst.
"Blíží se bouřka. Měli bychom jít domů." Podotkl Adam, tatínek Lucy, směrem k ostatním dospělým, kteří na souhlas přikývli a začali si sbírat všechny věci.
Neiru napadlo, jak v klidu Zoey vypadá. Obdivovala to, jak se tváří, jako by se nic nestalo, přitom je zřejmé, že stále vidí kolem každého ty záhadné barvy. Ze zvědavosti ji stále pozorovala. Zoey se při každém pohledu na někoho trochu zarazila, ne však tak, aby si toho někdo jiný všiml. Neira viděla, jak se vyhýbá pohledu na Lucy. Musí se jí na to potom zeptat.
"Co to máš za šátek?"
Neira skoro nadskočila, když na ni Lucy zezadu promluvila.
"Vypadá to hrozně. Máš ho nějak divně daný. Zpravím ti to…"
"Ne!" Neira to skoro vyjekla.
"Proč?"
"Stejně budeme za chvíli doma. Tam si to zpravím sama."
"Když myslíš… jdu s tím pomoct aspoň Zoey, když s tím máš ty takový problém. Taky vypadá dost neupraveně." Řekla Lucy, otočila se na patě a zamířila směrem k Zoey.
Neira se rychle podívala na sestru, která ji v tu chvíli taky pozorovala. Podívaly se na sebe pohledem, skoro jakoby se uměly telepaticky domluvit. To však neuměly, takže si Neira nenápadně zatahala za šátek a kus vlasů. Zoey hned pochopila a začala vymýšlet výmluvu. Schválně se hrozně rozkašlala a ukázala na Lucy gesto, že má chvíli počkat. Ochraptělým hlasem a s úsměvem se jí pak zeptala, jestli něco potřebuje. Nedívala se jí přitom do očí, ale nervózně těkala očima někde kolem ní.
"No, vlastně… už jdeme."
Zoey kývla a vítězně se zadívala na Neiru.

Doma hned obě sestry zamířily do pokoje. Rychle proběhly domem a zavřely za sebou dveře. Chvíli se vydýchaly a soustředěně se na sebe zadívaly.
"Červená…" začala Zoey zase odříkávat, ale setra jí okamžitě zastavila.
"Dost! Už mě to nebaví."
"A co teda budeme dělat??"
"To, co nám jde nejlépe." podívala se na ni Neira a lišácky se usmála, až se jí odkryly vrchní zoubky. "Budeme si hrát…" rychle vstala, zkontrolovala si šátek, zda jí správně drží na vlasech a vyběhla ven z pokoje.
Zoey zůstala sedět a dál se dívala do dveří, ve kterých před chvílí zmizela sestra.
"Mamí! My si se Zoey budeme hrát jo? Chceme si hrát na kadeřnictví." Uslyšela veselý hlas sestry a pochopila. Za chvíli už v pokoji zase poskakovala Neira s různými hřebeny, sponkami, gumičkami a mimo jiné i nůžkami. Zkontrolovala, jestli je chodba prázdná a pak rychle zavřela dveře.
Zoey si sundala šátek a podívala se do zrcadla.
"Trochu ti to ještě zastřihnu."
"Ne! Mám to moc krátké!" začala Zoey odporovat a chytla si roztřepené, polámané, oschlé a ohořelé konečky svých hnědých vlasů, ze kterých toho opravdu moc nezbylo.
"Neboj, já ti je nechci moc zkracovat. Jen to musí vypadat ostříhaně."
"Cože? Ostříhaně? A jak myslíš, že to vypadá teď?!"
"Teď to vypadá ohořele, takže si sedni a nech si to ode mě spravit."
Zoey na sestru nevěřícně koukala.
"Dívej, tak první ostříhám sebe, ale pak budeš na řadě ty."
Zoey držela sestře zrcadlo a ta opatrně odstřihávala tmavší konečky. Za chvíli už bylo na řadě druhé dvojče. Zoey už nic nenamítala a jen nervózně seděla na židličce, zatímco Neira kolem ní poskakovala, a pozorovala pramínky svých vlasů, padající k zemi.
Teď už si opravdu hrály. Své nové účesy si různě zdobily sponkami a stále odkládaly chvíli, kdy se ukážou rodičům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama